Póly a nuly přenosových funkcí
© Jiří Hospodka
Autorská práva: Uživatel může tento text používat jako studijní materiál bez omezení. Distribbuce a tisk je možný pouze se svolením autora.
Uvedený studijní materiál se zabývá vlivem polů přenosu lineárního systému na jeho vlastnosti v kmitočtové a časové oblasti. Navazuje na kapitolu odezva.mws, zabývající se odezvou lineárního systému na harmonický signál. Pro pochopení této látky je potřebné znát Bodeho aproximaci kmitočtových charakteristik (modulové a fázové) přenosových funkcí. Přenosovou funkci předpokládáme ve tvaru racionálně lomené funkce. Dále je třeba znát Laplaceovu transformaci a její použití při konstrukci impulzní a přechodové charakteristiky.
restart:
Pro výpočty a kreslení někrerých grafů budeme potřebovat tyto knihovny.
> | with(plots):with(inttrans):with(plottools): |
Póly přenosových funkcí
Pro přenosy s jedním pólem předpokládejme přenosovou funkci systému v tomto taru.
> | P:=K/(p-p1); |
(1) |
Jeden pól v levé polorovině
Jeden pól v pravé polorovině
Komplexně sdružená dvojice pólů
Toto jsou samozřejmě oddělené jednoduché případy. Jsou to však všechny možné případy, které u reálných přenosů lineárních nebo linearizovaných soustav nastávají. Ve složitějších případech lze výraz pro modul přenosu rozdělit na součin takovýchto jednoduchých tvarů a jelikož modul je logaritmem absolutní hodnoty tohoto součinu, resp. logaritmem součinu jednotlivých absolutních hodnot, lze jejich známé vlastnosti jednoduše spojovat (sčítat). Podobně tomu je i pro fázi. Výsledná fáze je součtem fází jednotlivých částí přenosu (zde se násobí exponenciely fází, tj. exponenty = fáze se sčítají. "Sčítání platí i pro časové odezvy. Složitější výraz pro přenos, vyjádřený racionálně lomenou funkcí lze rozdělit na součet kořenových činitelů a na ty pak lze aplikovat výše uvedené metody.
Nuly (a póly) přenosových funkcí
U přenosových funkcí obsahujících nuly přenosu, je nutné si uvědimit jednu důležitou skutečnost. Přenosová funkce se totiž nemůže skládat pouze z jedné nebo více nul, ale vždy musí mít i odpovídající počet pólů přenosu, resp. je-li přenosová funkce ve tvaru racionálně lomenné funkce musí být být stupeň čitatele nižší než stupeň jmenovatele.
Vysvětlení lze podat dvěma způsoby:
Pokusíme-li se přesto najít předmět např. funkce 1. Víme, že předmětem je Diracova funkce, tj. není funkce standardního typu (není to také reálný signál).
> | invlaplace(1,p,t); |
(2) |
> | Int(Dirac(t),t = -infinity..infinity):%=value(%); |
(3) |
Obvodem, jež v ideálním případě nebude mít žádný pól kmitočtově závislého přenosu, může být např. derivátor. Ten je ukázán na následujícím obrázku. Jeho přenos je roven .
Inverzní Laplaceovu transformaci tohoto přenosu lze vyjádřit vztahem:
> | invlaplace(p*tau,p,t); |
(4) |
Předmet k Laplaceovu obrazu obecného typu je vyjádřen následujícím výsledkem.
> | invlaplace(K*(p-n0),p,t); |
(5) |
Zde je ukázáno, co je míněno zápisem . Je to zřejmě derivace Diracovy funkce, což je opět nereálný signál.
> | Diff(Heaviside(t),t):%=value(%); |
> | Diff(Dirac(t),t):%=value(%); |
> | Diff(Dirac(1,t),t):%=value(%); |
(6) |
Je nutné si uvědomit, že v případě realizace výše uvedeného zapojení při použití reálného operačního zesilovače nedostaneme, vlivem jeho kmitočtové závislosti, pro přenos uvedený vztah. V reálných podmínkách bude tedy vždy platit, že supeň čitatele je nižší než stupeň jmenovatale přenosu (pro velmi vysoký kmitočet se bude přenos blížit k nule - vlivem kmitočtové vávislosti zesílení, výstupní vnitřní impedanci a výstupní kapacitě).
Věnujme se však ještě dalšímu idealizovanému případu, kdy je stupeň čitatele i jmenovatele přenosové funkce shodný a tudíž je přenos takovéhoto systému nenulový i pro , což nelze v praxi realizovat. Uvedený případ demonstrujme na přenosu, který obsahuje jednu nulu i pól v levé polorovině komplexní roviny .
> | P:=K*(p-n1)/(p-p1); |
(7) |
Reálná pól i nula přenosu v levé polorovině
> |
Reálný pól v levé polorovině a nula přenosu v nule (pro nulový kmitočet)
> |
Reálná pól v levé polorovině a nula přenosu v pravé polorovině
> |
Následují příklady přenosů s komplexně sdruženou dvojicí pólů. Jsou ukázány vlastnosti přenosu obsahující jenu nebo dvě nuly přenosu, ležící na reálné ose i přenosu s komplexně sdruženou dvojicí nul.
Komplexně sdružený pól a nuly přenosu na reálné ose
Nyní již známe všechy možné případy, které se mohou vyskytnout v přenosech lineárních nebo linearizovaných soustav s jednoduchými i koplexně sdruženými póly a s jednoduchými nulami přenosu. Následují případy s komlexně sdruženou dvojicí nul přenosu. Jelikož nuly přenosu nemájí vliv na stabilitu obvodu, je situace daleko jednodužší než tomu bylo v případě pólů přenosu. Vliv na kmitočtové charakteristiky je u koplexně sdružených nul přesně inverzní (zrcadlově převrácený podle osy ) oproti koplexně sdruženým pólům, tudíž známý. Rozdíl je pouze v případě nul v pravé polorovině, kde modulová charakteristika zůstává inverzní, ale fázová chrakteristika je shodná jako v případě pólů. O příspěvcích jednotlivých pólů na celkové vlastnosti (v kmitočtové oblasti) jsme hovořili na závěr minulé kapitoly (aeo_pol.mws). Tyto poznatky samozřejmě platí i zde, pro přenosy obsahující jak póly tak nuly.
Definujme přenos opět v následujícím tvaru, terý také upravíme pro zadání parametrů a , tj. s přenosem ve tvaru .
> | P:=K*(p-n1)*(p-n2)/(p-p1)/(p-p2); |
> | Pq:=numer(P)/expand(subs({p1=(-1+sqrt(1-4*Q^2))*omega[0]/2/Q,p2=(-1-sqrt(1-4*Q^2))*omega[0]/2/Q},denom(P))); |
(8) |
> |
Komplexně sdružený pól i nula přenosu
> |