• Harmonický = všechny obvodové veličiny jsou harmonické průběhy (lze je popsat funkcí A sin(ωt + φ)) se shodným kmitočtem ω => všechny nezávislé zdroje jsou harmonické se shodným kmitočtem.
• Ustálený stav = všechny vlivy změn (připojení zdrojů, počáteční podmínky apod.) již dozněly, v obvodu nenastávají změny ani v zapojení, ani v hodnotách zdrojů.

Pro zjednodušení výpočtu provedeme matematickou transformaci (odvození a předpoklady viz literatura), která převede řešení soustav integrodiferenciálních rovnic na řešení soustav algebraických rovnic s komplexními koeficienty. Velmi zjednodušeně lze říci, že formálně je výpočet shodný s výpočty odporových obvodů v SUS, pouze místo časových průběhů u(t),i(t) pracujeme s fázory U, I a místo rezistorů R s impedancemi Z. Další výhodou používání fázorů je to, že použité veličiny a charakteristiky jsou přímo měřitelné (modul fázoru = efektivní hodnota napětí, existují měřiče impedance a samozřejmě lze měřit fázi).

Zavedené pojmy:

Fázor

• Vztah mezi časovým průběhem a fázorem je dán rovnicí:
  u(t) = A sin(ωt + φ)  = IM{A e^(jφ) e^(jωt)}  = IM{2^1/2 U e^(jωt)}  = IM{2^1/2 U e^(jφ) e^(jωt)}.
• Rotující fázor (komplexor) je dán vztahem
  U = U e^{(jωt + φ)}, obsahuje tedy člen e^(jωt) a tím i proměnnou t na rozdíl od fázoru!
• Často používáme fázor v měřítku maximálních hodnot (amplitud)
  U_m = U_m e^(jφ) = A e^(jφ).
• Operace s fázory:
  • Násobení konstantou.
  • Součet (musíme provádět přes "složkový" tvar).
  • Derivace.
  • Integrál.
  • Nelze součin - dostali bychom různé kmitočty.
    Nezaměňovat se součinem komplexních čísel (např. impedance a fázoru), který je běžnou operací = násobení komplexní konstantou!
• Operace s komplexními čísly:
  • Součet: (a + j b) + (c + j d) = (a + c) + j (b + d).
  • Součin: (a + j b) (c + j d) = M₁ M₂  e^{j (φ₁ + φ₂)}.
  • Převod mezi složkovým a polárním vyjádřením komplexního čísla:
    a + j b = M [cos(φ)+j sin(φ)],
    M = (a²+b²)^1/2,
    φ = arctan (b/a). {Pozor na definiční obor funkce arctan, t.j. vyjádření pro (a-j b) a (-a+j b).}
  • Příklad: 1 - j = 2^1/2 e^-j π/4; -1 + j = 2^1/2 e^j 3π/4

Imitance

• Impedance: definována vztahy:
  U = Z I => Z = U / I.
• Z = R + j X,
  kde R je rezistance, X je reaktance [indukční X = ω L, kapacitní X = -1/(ω C)].
• Admitance: definována vztahy:
  I = Y U => Y = I / U.
• Y = G + j B,
  kde G je konduktance, B je susceptance.

Přenos

Fázorový diagram

• Topografický fázorový diagram - vyjadřuje návaznost veličin na sebe - viz uvedený příklad mnohoúhelníku jako zobrazení fázoru napětí ve smyčce.
• Orientační fázorový diagram - fázory jsou znázorňovány bez uvažovaní skutečných velikostí.

Výkon

• Činný - je definován jako střední hodnota okamžitého výkonu přes periodu.
  P = U I cos(φ) = Re {U I^*}.
  [Poznámka: výsledek je pouze reálné nezáporné číslo!]
• Jalový
  Q = U I sin(φ) = Im {U I^*}.
  [Poznámka: výsledek je opět pouze reálné číslo, znaménko je dáno charakterem zátěže (pro L kladné, pro C zaporné).]
• Zdánlivý
  S = U I = Modul {U I^*},
  platí vztah S² = P² + Q².
• Účiník
  λ = cos(φ) = P / S.