Analýza obvodových modelů

Problém analýzy má tři základní oblasti:

• Výběr vhodné metody pro analýzu.
  • Pro "ruční" analýzu lze například použít zobecněnou metodu uzlových napětí (viz předmět EO3).
  • Pro náročnější analýzy lze využít např. stránku www, vytvořenou na katedře teorie obvodů pro tento účel. Stránka umožňuje využít program MAPLE pro symbolickou analýzu a jednu z variant programu SPICE pro numerickou analýzu (lze tedy používat modely prvků určené pro tento program).
  • Lze využít libovolný dostupný simulační program (WINSPICE, SNAP [D4], programy prof. Valsy [LTP2], ...).
• Použití vyhovujících modelů pro jednotlivé prvky obvodového schematu.
  • Je třeba volit vhodný kompromis mezi složitostí modelu a přesností. Významnou roli hraje i snadná identifikace parametrů použitého modelu.
  • Standardně vyhovují následující modely: rezistor (odpor), kapacitor (kondenzátor), rezistor v sérii s induktorem (cívka), model OZ respektující tranzitní kmitočet a stejnosměrné zesílení.
  • Při modelování cívky je třeba dát pozor na změnu rezonančního kmitočtu paralelního rezonančního obvodu složeného z kapacitoru a sériové kombinace rezistoru a induktoru (pásmové propusti na vyšších kmitočtech).
• Správná interpretace výsledků
  Je třeba věnovat pozornost definicím používaných charakteristik (zisk, útlum, napěťový přenos, provozní přenos, ...) a jejich vzájemným vztahům. Např. toleranční schéma se obvykle zadává v provozním útlumu, při kontrolních výpočtech ale počítáme přenos napětí apod. Podrobněji jsou tyto vztahy popsány např. v [1]. Na návrhové stránce pro interaktivní využití knihovny SYNTFIL jsou např. prováděny přepočty na provozní zisk, takže výsledné charakteristiky zcela neodpovídají charakteristikám získaným pomocí nezávislého simulačního programu.