DP - Nestandardni aproximace
Vychozi struktura T => minimalizovan pocet kapacitoru
"Nakratko" => po Brutonove transformaci nevznikne kapacitor blokujici stejnosmernou slozku
Hodnoty prvku NDP:
> l1:=1.068638443;l2:=.4242552420;c2:=1.021312830;
> l3:=1.048070721;c4:=.7051210354;rz:=1;
Po provedeni Brutonovy transformace dostaneme:
> r1:=l1;r2:=l2;d2:=c2;r3:=l3;d4:=c4;cz:=1/rz;
Realizace d2 - je soucasti rezonancniho obvodu, proto jako omega02 volim rezonancni kmitocet:
> omega02:=1/sqrt(r2*d2);
Plati (viz odvozeni na prednasce) d2=c12/omega02; c52=c12=ck2; r42=1/(omega02*c52)=r22=r32=rk2.
> ck2:=omega02*d2;
> rk2:=1/(omega02*ck2);
Realizace d4 - jde o samostatnou kapacitu =>jako omega04 volim mez propustneho pasma (NDP=>1):
> omega04:=1;
> ck4:=omega04*d4;
> rk4:=1/(omega04*ck4);
Zjednoduseni paralelni kombinace d4 a cz => ztratovy dvojny kapacitor:
> c:=cz/2;
> r:=4*d4/(cz^2);
Zjednoduseni "serioveho rezonatoru" - volba cr1=cr2=cr=c:
> cr:=c;
> r1r:=2*r2;
> r2r:=r1r;
> r3r:=d2/(2*cr^2);
> r4r:=2*r3r;
Poslednim krokem je odnormovani - kmitoctove je pevne dane tolerancnim schematem a impedancni vyuziji pro volbu hodnoty kapacitoru. T.j. zvolim kapacitor a z toho vypoctu normovaci odpor.
> omega0N:=2*Pi*12500;
> evalf(omega0N);
> Cskut:=820e-12;
> RN:=c/(omega0N*Cskut);
> evalf(RN);
A nyni jen vynasobime vsechny odpory v obvodu RN (kapacitory maji vsechny stejnou hodnotu):
> R1:=evalf(r1*RN);
> R3:=evalf(r3*RN);
> R:=evalf(r*RN);
> R1r:=evalf(r1r*RN);
> R3r:=evalf(r3r*RN);
> R4r:=evalf(r4r*RN);