Na stránce se pokusím reagovat na případné připomínky k mé kandidatuře.

Při minulé kandidatuře jsem zpracoval poznámky, které jsou beze změny ve spodní části stránky. Nemyslím, že došlo k zásadní změně mých názorů, i proto je zde ponechávám, aby bylo možné porovnat, jak jsem se je snažil naplnit.

Pokud jde o práci v senátu v minulém funkčním období, osobně si nejvíc cením vztahů mezi členy senátu a zejména pak vztahů se studenty a jejich aktivního zapojení do práce v senátu. Za jeden z nejpříjemnějších okamžiků považuji ten, kdy senát rušil studentskou komisi s konstatováním, že nemá smysl, protože studenti jsou tak aktivně zapojeni do práce ostatních komisí, že studentská komise nemá náplň práce.
Za pozitivní výsledek považuji to, že senátoři dokázali řadu věcí řešit přímo s příslušnými funkcionáři a pracovníky školy, dokázali si uvědomit reálné možnosti a věcným přístupem přispět k přijatelnému řešení. Ať už to byla třeba iniciativa kolegy Černocha v počátcích činnosti senátu, kdy dokázal samostatně vyřešit věcně problém s naším oblíbeným KOSem v oblasti kontroly plnění studijního plánu a jejího zobrazování studentům, nebo z poslední doby velmi věcné vystoupení "nové" kolegyně Mudrové v problému harmonogramu SZZ bakalářské etapy, které právě svou věcností a střízlivými požadavky vedlo alespoň k úpravě mírně zlepšující situaci, za daného stavu představující reálný kompromis.

K bodům na mé kandidátce:

• Diferenciace ve výuce: Pokračovat v trendu ověřování různých postupů v přístupu ke studentům, nastoupeném v současných programech (OI výrazně výběrový, KME výběrové studium,…), vyhodnocovat zkušenosti, reagovat na nové situace a rozšiřovat aplikaci tam, kde se osvědčí.
  Tento bod nebude zřejmě příliš "úderný", ale chápu pod ním to, že se nastoupil trend reagovat na podmínky a snažit se je maximálně využít. S ohledem na různý charakter nových programů a tím i různé složení zájemců o tyto programu není vhodné uplatňovat na všechny jednotné měřítko. Program OI má okruh zájemců výrazně převyšující jeho kapacitu. Je proto vhodný pro odzkoušení přístupu výběru při přijímacím řízení, který by měl zajistit jak vysokou úroveň posluchačů, tak i ověřit tvrzení, že vysoké nároky programu přitáhnou špičkové studenty.
  Program KME je svým charakterem velmi široký, počet zájemců odpovídá jeho kapacitě a svým charakterem je vhodný i pro studenty, jejichž cílem není pouze vědecká činnost, ale i uplatnění ve standardních provozních podmínkách. Proto zvolil jinou strategii, nabídnout skupině vybraných studentů (u bakalářského studia podle výsledků po prvém semestru, u magisterského podle výsledků přijímacích zkoušek) náročnější formu studia. Ta je charakterizována vyššími nároky v rámci většinou standardních předmětů, kdy je cílem studenty přímo zapojovat do výzkumné činnosti a systematicky je připravovat na doktorskou formu studia. Oba přístupy mají své opodstatnění a vycházejí z charakteru obou programů. Podobný trend je v EEM, kde je rovněž připravována forma náročnějšího studia zaměřeného na ekonomiku, kde má škola dobrou tradici, program KYR je orientován na obecnou vyšší náročnost spojenou s rozsáhlými výzkumnými aktivitami navázanými na výzkumná pracoviště oboru atd. Tento trend považuji za cestu k minimálně udržení vysoké kvality našich absolventů i za stávajících vnějších podmínek.
• Pokračovat v trendu spolupráce se studijním oddělením při zlepšování podmínek pro studenty, podporovat v tomto ohledu aktivity senátorů - studentů.
  Jak jsem uvedl výše, systematická snaha zejména studentských senátorů o hledání řešení různých problémů mě velmi potěšila. A zejména mě potěšilo to, že jsou si vědomi toho, že řešení musí zohlednit různé další vazby, že nejde obvykle jen o jednoduché řešení, které lze učinit okamžitě. Mám pocit, že se prosazuje, byť pomalu, trend směřující k tomu, aby studijní oddělení pracovalo především pro standardní studenty a nebylo zbytečně přetěžováno činnostmi pro studenty špatné. Projevuje se to např. i v anketě, kdy řada studentů hodnotí velmi pozitivně přístup referentek. Samozřejmě jsou i hodnocení negativní, některá jistě oprávněná, ale často vycházející z představy studenta, že studijní oddělení (a často i škola) je zde proto, aby plnilo jeho představy a on nepotřebuje respektovat studijní předpisy apod.
• Výhodou školy je "spolužití" různých forem činností, podporovat pestrost jak ve formě aktivit (výuka, věda, aplikace), tak i v různém složení kolektivu pracovníků (učitelé, vědci, manažeři,…).
  Tento bod snad bližší vysvětlování nepotřebuje, propojení všech oblastí přináší škole výraznou výhodu proti jednostranněji zaměřeným subjektům. Jde o to, abychom si obecně tuto výhodu uvědomovali a podporovali toto široké spektrum. A současně dokázali využít jeho možnosti.

Na stránce se pokusím reagovat na případné připomínky k mé kandidatuře.

Základní teze k činnosti - podporovat trendy:

• Diferenciace studentů:
  • perspektiva pokračovat v doktorandském studiu,
  • perspektiva absolvovat bakalářské i magisterské studium,
  • standardní bakalářské studium.
  Odlišení v nárocích, obsahu předmětů, ale stejná "péče" o studenty - všichni představují reprezentaci fakulty pro různou formu práce po absolvování.
• Pro dobré studenty minimalizovat administrativní zátěž - potřebné vyřídit při jedné návštěvě.
• Škola má výhodu ve "spolužití" různých forem činnosti - podporovat a využívat pestrost jak ve formě aktivit (výuka, teoretická práce, aplikační výzkum, …), tak i v různém složení kolektivu učitelů a pracovníků (kantoři, vědci, manažeři, …). Podporovat aktivity studentů a snažit se je začlenit do činnosti školy.

Několik poznámek k mé představě:

Základní idea:

Fakulta by měla fungovat jako přátelské prostředí:

• Pro učitele, kteří se snaží studenty něco naučit a ve spolupráci s nimi něco vybádat, realizovat, aplikovat.
• Pro studenty, kteří se chtějí v něčem zdokonalit, nebo se něco nového naučit.

Další dílčí úvahy:

Studijní plány, výběr předmětů:

Na fakultě je velké množství studentů, kteří samozřejmě mají různé představy o svém uplatnění po absolvování. Mají samozřejmě také různé vstupní znalosti a zkušenosti. Proto je třeba hledat cesty k naplnění těchto jejich představ. První hrubé dělení je podle výše uvedené teze k diferenciaci podle perspektivy zakončení vzdělávání na FEL.
Samozřejmě i uvnitř těchto skupin je možné pokračovat v dělení (konkrétní konstrukční činnnost, činnosti vyžadující spíše obecnější širší přehled apod.). Je proto třeba hledat cesty, jak studentům umožnit v rozumné míře volit cestu průchodu školou v pro ně nejpříjemnější poloze (samozřejmě při zachování odpovídající úrovně).

Nemyslím si, že k tomu vede jednoznačná cesta. V nižších ročnících, kde jsou předměty pro větší počty studentů je možné zřejmě využít určité diferenciace v rámci paralelek (nemusí být jiná osnova, ale tentýž "řádek osnovy" mohu prezentovat špičkově matematicky, ryze prakticky a celou řadou modifikací mezi těmito možnostmi). Je možné zvýšit počet předmětů typu F, které mohou doplňovat základní povinný předmět jeho rozšířením do oblasti praktické aplikace, využití programů, ale třeba i pouhého rozšíření počtu hodin pro procvičení látky. Ve vyšších ročnících je pak cestou např. využívání formy projektů, které pokrývají více předmětů, možnost využití "soukromých" aktivit studenta ve výuce apod. To je jen několik příkladů, forem je značné množství. Jejich uplatnění je ale podmíněno dlouhodobější stabilitou "administrativních" forem výuky (t.j. absencí změn typu strukturované studium apod.).

Vztah student - učitel, student - škola:

V této oblasti mám určité zkušenosti, do jaké míry se mi daří dále uvedené názory realizovat v praxi musí posoudit sami studenti, které jsem učil. Dále uvedu pouze několik poznámek, podrobnější rozvedení by bylo příliš obsáhlé.

• Vztah student - učitel by měl být přátelský, s respektováním autority učitele (měl by mít větší zkušenosti než student), na druhé straně i s respektováním studenta (jeho problémů, osobnosti atd.). Zodpovědnost je z větší míry na učiteli (právě proto, že by měl mít větší zkušenosti).
• Měl by být více respektován standardní student - tedy ten, který plní své studijní povinnosti. Mám pocit, že jak učitelé, tak i studijní oddělení jsou zbytečně přetěžováni malým počtem špatných studentů a díky tomu pak nemají čas na pomoc standardním studentům, pokud ji potřebují. Toto je velmi obecné konstatování a jeho podrobné rozvedení by bylo velmi obsáhlé. Proto uvedu jen několik příkladů, i když se tím nevyhnu určitému zjednodušení.
  • Student má problémy pouze s jedním předmětem, ostatní absolvuje bezproblémově. V tomto případě je na místě požadovat na příslušné katedře pomoc studentovi. Naopak u studenta, který má problémy se všemi předměty, je nutné řešit situaci komplexně, tedy na úrovni školy, nikoliv katedry (pokud jsou problémy objektivní - sociální, osobní - pak formou stipendií, individuálních plánů apod., pokud nemá pro studium předpoklady, pak včasným ukončením studia).
  • Pokud má student problémy a např. žádá o povolení zkoušky mimo standardní termín, zrušení zápisu, povolení dodatečného zápisu apod., měl by rozhodnout proděkan (resp. pověřená pracovnice studijního oddělení) a dát katedře pokyn a nikoliv přenášet rozhodnutí na katedru. Tam totiž nemáme možnost objektivně zjistit celkovou studijní morálku studenta a další okolnosti.
• Anketa ke studiu. Její zavedení jsem uvítal a považoval za výborný krok. Očekával jsem, že se stane dialogem směřujícím k uplatnění zpětné vazby. Bohužel byla příliš rychle prosazena snaha k jejímu rychlému začlenění do systému přidělování peněz katedrám, tím došlo k jejímu "zjednodušení" z hlediska otázek, omezení dialogu nad jejími výsledky a ztrátě průhlednosti vlivu na hodnocení pracovníků (dopad je na peníze celé katedry, zprůměrován a není k dispozici přímý přepočet na přínos či ztrátu jednotlivých pracovníků). I to je podle mne jednou z příčin relativně malého zájmu studentů. Byly podniknuty určité kroky k hledání zlepšení, je v nich třeba pokračovat (třeba i doplněním otázek typu - proč si myslíte, že se Vaši kolegové ankety neúčastní, co byste Vy na anketě upravili apod.). Problémem je i začlenění studentů, kteří předmět nedokončí, do ankety. Jejich názor by mohl být velmi přínosný. Zřejmě by ale byla potřebná jiná skladba otázek pro tyto studenty. Postřehl jsem i návrh na zařazování otázek doplněných katedrou k předmětu, nevím, proč nebyl (nebo možná byl, otázky se jako učitel dozvím až po zpřístupnění výsledků, teď se je mohu dozvědět jen zprostředkovaně přes studenta) realizován.
• Je třeba zlepšit dialog mezi studenty a učiteli z hlediska některých "administrativních" kroků.
  Např. problém vypisování a obsazování termínů zkoušek - jak omezit vliv "posouvačů" termínů a neomluvených a neomezit přitom ostatní.
  Příkladem řešení problému je nová vyhláška proděkana k zápisu, která omezuje zápis do začátku semestru, ruší na začátku semestru předběžný zápis a určuje, že prvních 14 dní semestru je určeno pouze pro změny. To má význam pro katedry ve stabilizaci studijních skupin - dosud docházelo k tomu, že se studenti na základě předběžného zápisu zapisovali i po začátku semestru a tak byla vlastně blokována část kapacity předmětů zbytečně (katedra jim musela místa "rezervovat", přitom část z nich je vůbec neplánovala využít).
• Trochu osobní idealistická představa - přednášky by měly být formou omezeného dialogu (více by měl mluvit učitel, ale měla by být zpětná vazba), cvičení by byla především diskusí nad nejasnými problémy a zkouška přátelským pohovorem, kde by učitel s potěšením zjišťoval, co vše student umí, student by si naopak ověřil, kde udělal chybu v přípravě. Myslím, že je na škole dost předmětů, kde se výuka této představě blíží, pokud ale budeme uvažovat zejména začátky studia, je to velmi vzdálené. To ale souvisí i s tím, že v paralelce pro 360 a více studentů to jde těžko, argument "oni stejně nechodí" je v dané situaci reálný. Pokud ale bude několik paralelek max. po 120 studentech, třeba bude situace jiná (už možností odlišení). Samozřejmě odpověď je nasnadě - kde vzít místnosti.

Odkaz na příspěvky v diskusním fóru:

Poznámka na závěr: Pokud budu do senátu zvolen, doufám, že jak mezi studenty, které momentálně učím, tak i mezi těmi, které jsem učil v minulosti, se najde alespoň několik, kteří budou ochotni se mnou spolupracovat a pomohou mi věcně, kriticky hodnotit projednávané materiály i vyhledávat problémy k řešení. U zaměstnanců si takovou spolupráci díky jejich organizačnímu začlenění dokážu do určité míry "vynutit" - odhadnu na koho se obrátit, abych získal potřebný (tedy často právě opoziční) pohled. U studentů je to horší a jedna ze životních zkušeností je, že jakmile člověk "získá funkci", riskuje ztrátu kontaktu s realitou. Prostě díky členství v senátu získám určité informace, které bych jako běžný pracovník získával s určitou námahou (třeba musel chodit na jednání senátu pravidelně jako host). A pak je velmi snadné "sklouznout" k tomu, že některé věci nejsou tolik významné. Což může být i objektivní zhodnocení, ale pak je třeba to jasně říct a obhájit - ale k tomu je potřeba právě tu zpětnou vazbu přes lidi přímo nezainteresované.
Takže pokud se rozhodnete dát mi svůj hlas, rád bych, abyste to nepovažovali za jednorázovou akci, ale i za určitý závazek k tomu, že v případě mého zvolení mi pomůžete orientovat se v problémech, které bude senát řešit a které se Vás budou týkat. Což je míněno vůči zaměstnancům i studentům.