Definice funkce f jedné proměnné a její použití.  

>	f:=x->x^2;

Vyčíslení gunkce v bodě.

>

f(1);

>

f(2);

Z funkce vytvoříme výraz uvedením parametrů.

>

f(z);

Z výrazu vytvoříme funkci pomocí funkce unapply .

>

y; #výraz

>	funkce:=unapply(y,x);  #funkce jednoho parametru

Samozřejmě lze definovat funkci více proměnných, v nnásledujícím příkladě dvou.

>	modul:=(x,y)->sqrt(x^2+y^2);

>	modul(3,4);

Je nutno rozlišovat výraz a funkci.

Z funkce se při výstupu vypíše jen jméno, její definici dostaneme pomocí eval .

>

y;

>

funkce;

>	eval(funkce);

Do funkce jednoduše dosadíme, do výrazu to takto nejde (tam bychom museli použít nař. zmíněný příkaz subs ).

>	funkce(Pi/2);

>

y(Pi/2);

Funkci lze definovat jako proceduru.

>	g:=proc(x) x^3 end proc;

>

g(5);

To je výhodné zejména pro složitější funkce.

>	h:=proc(x)

>	if x>0 then

>

x^2;

>

else

>

0;

>

end if;

>

end proc;

>

h(5);

>

h(-5);

Pro další usnadnění práce se hodí příkazy applyop  (aplikování funkce na část výrazu).

>

eval(f);

>

v;

>	applyop(f,2,v);

Na závěr ukažme ještě jednu možnost definice funkce. Tou bude druhá odmocnina, kde však funkce bude vracet desetinné číslo.

>	evalf(sqrt(2));

Vytvoření nové funkce pro odmocninu

>	Sqrt:=evalf@sqrt;

>

Sqrt(2);

Použití funkce ukažme ještě na následujícím příkladu, kdy použijeme příkaz map  - aplikování funkce postupně na všechny části.

Vytvoření seznamu číslem

>	data:=[1,2,3,4,5];

Chceme spočítat odmocninu postupně všech členů proměnné data , ale toto nefunguje.

>	Sqrt(data);

Error, (in evalapply) invalid input: sqrt expects its 1st argument, x, to be of type algebraic, but received [1, 2, 3, 4, 5]

Musíme použít příkaz map .

>	map(Sqrt,data);

Použití výše definované funkce f (druké mocniny) na seznam.

>

eval(f);

>	map(f,data);