Podobvod

Popis obvodu můře obsahovat definici tzv. podobvodu, který lze v popisu použít (i několikrát). Podobvod je definován pomocí skupiny řádků, jak je ukázáno níže. Není omezení pro velikost podobvodu a jeho komplexnost, může obsahovat i další podobvod. Jeho defunice je však striktně lokální (není známa vně podobvodu, ve ktrém je definován).

• . SUBCKT Line

Obecný zápis:

.SUBCKT SUBNAM N1 <N2 N3 ...>

Definice podobvodu začíná řádkem .SUBCKT , kde SUBNAM  je jeho jméno a N1 , N2  jsou externí uzly, kterými je připojen (nemohou být nulové). Další řádky pak definují vlastní podobvod, jehož poslední řádek musí být .ENDS . Je nutné upozornit, že uzly N1  a N2 , stejně jako všechny vnitřní uzly podobvodu jsou striktně lokální (mohou mít stejné označení jako uzly vlastního obvodu a přitom se budou rozlišovat!).

Příklady:

.SUBCKT SwitchRon  n1 n2 n3 n4

• .ENDS  Line

Obecný zápis:

.ENDS <SUBNAM>

Definice podobvodu končí řádkem .ENDS <SUBNAM> , kde SUBNAM  je jméno definovaného podobvodu.

Příklady:

.ENDS SwitchRon

• Volání podobvodu

Obecný zápis:

XYYYYYY N1 <N2 N3 ...> SUBNAM

Podobvod se volá tzv. pseudoelementem označeným písmenem X . Dále následují uzly, kterými je připojen k vlastnímu obvodu a jméno podobvodu, který má být použit pro expanzi.

Příklady:

X1 2 0 3 4 OPAMP

• Předání parametrů podobvodu

Obecný zápis:

XYYYYYY N1 <N2 N3 ...> SUBNAM PARAMS: PAR1=VAL1 <PAR2=VAL2 ...>

Parametry podobvodu lze předat výše uvedenou sekvencí, kde PARx  jsou jednotlivé parametry použité jako hodnoty v definici podobvodu. Přiřazení hodnot parametrům následuje za klíčovým slovem PARAMS:  při volání podobvodu. Hodnoty parametrů VALx  lze zadat jak číselně, tak symbolicky.

Příklady:

X1 2 0 3 4 OPAMP PARAMS: A=1000

.SUBCKT OPAMP N1 N2 N3 N4

E1 N1 N2 N3 a A

R1 a N4 1MEG

.ENDS