Obvod s induktivní vazbou

Jednoduchý obvod s vzájemnou vazbou - transformátor, buzený napěťovým zdrojem přes rezistor R1  a zatížený rezistorem R2 .

  [Maple Bitmap]

Zadání syntaxe obvodu.

>    circuit := "
 V1 1 0 AC
 R1 1 2
 L1 2 0
 L2 3 0
 K1 L1 L2
 R2 3 0
.end":

>    vazba:=PraCAn(circuit,tf);

vazba := {v(
vazba := {v(

Pokud dosadíme za činitel vazby K = M/sqrt(L1*L2)   dostáváme např. pro mepětí v uzlu 3 následující výraz.

>    subs(K1=M/sqrt(L1*L2),subs(vazba,v("3")));

-M*s*V1/(-R1*R2-R1*L2*s-L1*s*R2-L1*s^2*L2+M^2*s^2)*R2

Pokud dosadíme za činitel vazby K = M/sqrt(L1*L2)   dostáváme např. pro mepětí v uzlu 3 následující výraz.

>    circuit := "
 V1 1 0 AC V1
 R1 1 2
 L1 2 0
 L2 3 0
 K1 L1 L2 M/sqrt(L1*L2)
 R2 3 0
.end":

Pokud je požadováno uvedené vyjádření, je výhodné hodnotu činitele vazby (vzájemnou indukčnost) zadat přímo při zadávání obvodu.

>    PraCAn(circuit,tf,SAVE=v("3"));

{v(

>   

Plovoucí obvod sekundárního vinutí

Modelujme nyní ideální transformátor. Ten má L1  i L2 = infinity  a K = 1  (dokonalá vazba). Převod transformátoru je pak dán n = sqrt(L2/L1) , resp n^2 = L2/L1 .

Takto to již spočítá (pro jednoduchost je vypuštěn R1 , tj. R1 = 0 ).

>    tr := "
 V1 1 0 AC
 L1 1 0
 L2 3 0
 K1 L1 L2 1
 R2 3 0
.end":

Je evidentní, že se jedná o ideální transformátor s převodem n , jejikož výstupní napětí je n  násobkem vstupního napětí. Pro zmíněnou úpravu musíme předpokládat L1>0, n>0 (jinak ji nelze provést), pak již dostaneme očekávaný vztah v[3] = n*v[1] .

>    napeti:=PraCAn(tr,tf, SAVE=nodes);

>    simplify(subs(L2=n^2*L1,napeti)) assuming L1>0, n>0;

napeti := {v(

{v(

Tohle v Syrupu funfovalo!

>    tr := "
 V1 1 0 AC
 R1 1 2 0
 L1 1 0 L
 L2 3 0 n^2*L
 K1 L1 L2 1
 R2 3 0
.end":

>    napeti:=syrup(circuit,ac,'proudy');

napeti := {v[1] = V1, v[3] = n*V1, v[2] = V1}

Vde je však vstupní proud dán i velikostí induktoru L .

>    PraCAn(tr,tf, SAVE=i("L1"));

>    i1:=simplify(subs(L2=n^2*L1,subs(%,i("L1")))) assuming L1>0, n>0;

{i(

i1 := V1*(R2+n^2*L1*s)/L1/s/R2

Pokud nyní zadáme L1 = infinity , pak jde skutečně o ideální transformátor - zatěžovací odpor (obecně impedance) se na vstupní straně jeví jako n^2  násobně větší.  

>    limit(i1,L1=infinity);

V1*n^2/R2

Ideální transformátor pak lze modelovat jednodušeji pomocí řízených zdrojů.

[Maple Bitmap]  

>    tr_id := "
 V 1 0 AC
 F1 1 0 Vp -n
 E1 2 3 1 0 n
 Vp 3 4 0 AC 0
 R2 2 4
.end":

V tomto případě jde opět o oddělený sekundární obvod a napětí v[3]  je zde jako parametr.   

>    PraCAn(tr_id,tf,SAVE={v("2"),i("R2"),i("F1")});

{v(

Tohle v Syrupu funfovalo!

>    tr_id := "
 V 1 0 AC V
 F1 1 0 E1 -n
 E1 2 3 1 0 n
 R2 2 3
.end":

A výslednek byl přehlednější.

>    napeti:=syrup(tr_id,ac);

napeti := {v[2] = v[3]+n*V, v[3] = v[3], v[1] = V}