Komlexně sdružená dvojice pólů s kladnou reálnou částí 

Obvod s tímto přenosm lze teoreticky realizovat pouze s využitím aktivních prvků, viz případ jednoduchého pólu v pravé polorovině.  

Např. pro  ,   a dostaneme 

>	Pf:=abs(subs({K=1000^2,p1=+200+I*980,p2=+200-I*980,p=sigma+I*omega},P));

 

(3.3.1)

 

>	complexplot([200+I*980,200-I*980],Re=-300..300,Im=-1100..1100,style=point,symbol=cross,tickmarks=[1,1],title=`Umístění pólů p1, p2`,labelfont=[HELVETICA],axesfont=[HELVETICA,8],symbolsize=25,symbol=diagonalcross);

 

Jako v předchozím příkladě je i zde vynášen přenos v dB a opět, z důvodu nestability, je přenos hypotetický. 

>	plot3d(20*log10(Pf),omega=10..2000,sigma=-100..300,style=patch,axes=box,orientation=[-60,50],numpoints=2000,title=`Hypotetický modul přenosu v závislosti na "kompexním kmitočtu" p`,labels=[`omega`,`sigma`,`20*log|Pf|`],labelfont=[HELVETICA],axesfont=[HELVETICA,8]);

 

Opět následuje průběh hypotetické modulové charakteristiky přenosu vykreslený v lineárním a logaritmickém měřítku . 

>

display(matrix(1,2,[plot(subs(sigma=0,Pf),omega=1..3000,labels=[omega,`|Pf|`],axes=FRAME,labelfont=[HELVETICA],axesfont=[HELVETICA,8],thickness=2,gridlines=true),semilogplot(20*log10(subs(sigma=0,Pf)),omega=1..3000,labels=[omega,`log|Pf|`],axes=FRAME,labelfont=[HELVETICA],axesfont=[HELVETICA,8],thickness=2,gridlines=true)],array));