Komlexně sdružená dvojice pólů s nulovou reálnou částí 

Tento systém bychom mohli teoreticky realizovat dříve uvedeným rezonančním obvodem RLC s nulovým odporem rezistoru. V praxi však nelze vytvořit bezestrátový pasivní obvod a obvod s tímto přenosem lze realizovat s použitím aktivních prvků (oscilátory).  

Např. pro  p1 = `*`(I, 1000),  p2 = `+`(`-`(`*`(I, 1000))) a K = `^`(1000, 2) dostaneme 

> Pf:=abs(subs({K=1000^2,p1=I*1000,p2=-I*1000,p=sigma+I*omega},P));
 

`+`(`*`(1000000, `*`(abs(`/`(1, `*`(`+`(sigma, `*`(I, `*`(omega)), `-`(`*`(1000, `*`(I)))), `*`(`+`(sigma, `*`(I, `*`(omega)), `*`(1000, `*`(I)))))))))) (3.2.1)
 

> complexplot([I*1000,-I*1000],Re=-300..300,Im=-1100..1100,style=point,symbol=diamond,tickmarks=[1,1],title=`Umístění pólů p1, p2`,labelfont=[HELVETICA],axesfont=[HELVETICA,8],symbolsize=25,symbol=diagonalcross);
 

Plot_2d
 

V následujících grafech je vynášen přenos opět v dB. Navíc v tomto případě se jedná o přenos hypotetický (nereálný), jak ukážeme dále. 

> plot3d(20*log10(Pf),omega=1..3000,sigma=-100..100,style=patch,axes=box,orientation=[-60,50],labels=[`omega`,`sigma`,`20*log|Pf|`],title=`Hypotetický modul přenosu v závislosti na "komplexním kmitočtu" p`,labelfont=[HELVETICA],axesfont=[HELVETICA,8]);
 

Plot_2d
 

> semilogplot(20*log10(subs(sigma=0,Pf)),omega=10..3000,title=`Hypotetická modulová charakteristika přenosu`,labels=[`omega`,`20*log|Pf|`],labelfont=[HELVETICA],axesfont=[HELVETICA,8],thickness=2,gridlines=true);
 

Plot_2d
 

Zde již je patrné, že modul přenosu je pouze hypotetický, jelikož roste nade všechny meze pro reálný kmitočet (v grafu pouze na cca 35 dB díky konečnému počtu bodů; důkazem je však následující limita.  

> `Pf `(omega=1000, sigma=0)=limit(subs(sigma=0,Pf),omega=1000);
 

`Pf `(omega = 1000, sigma = 0) = infinity (3.2.2)
 

Časovou odezvu tohoto systému na Diracův impulz ukážeme opět v závěru celé této seckce.