Obecný příklad přenosu s komplexně sdruženým pólem a nulou na reálné ose 

Toto je jednoduchý obecný příklad reálného přenosu, kdy je stupeň čitatele je menší než stupeň jmenovatele s nulou v pravé nebo levé polorovině a koplexně sdruženým pólem. 

Např. pro  , a dostaneme následující kmotičtové charakteristiky 

>

Pf:=subs({K=1,n1=-5000,p1=-20+I*100,p2=-20-I*100,p=I*omega},P); omega[0]=sqrt(20^2+100.^2); Q=rhs(%)/2/20; semilogplot(20*log10(abs(Pf)),omega=10..100000,title=`Modulová charakteristika s logaritmickým měřítkem kmitočtu [dB]`,labels=[omega,`log|Pf|`],axes=FRAME,labelfont=[HELVETICA], axesfont=[HELVETICA,8],thickness=2,gridlines=true); semilogplot(180/Pi*argument(Pf),omega=10..100000,title=`Fázová charakteristika s logaritmickým měřítkem kmitočtu [deg]`,labels=[omega,`Arg(Pf)`], axes=FRAME,labelfont=[HELVETICA], axesfont=[HELVETICA,8],thickness=2,gridlines=true);

 

Je samozřejmé, že vliv nuly je stejný jako v předchozích případech - zde nula na kmitočtu 1000 rad./s mění strmost modulové charakteristiky (+20dB/dek) a v okolí tohoto kmitočtu se mění fázová charakteristika o . 

Časová odezva je určena jak pro nulu na pravé, tak i na levé části reálné osy. 

>

Pt:=invlaplace(P, p, t); Ptn1:=evalc(Re(subs({K=1,n1=-1000,p1=-20+I*100,p2=-20-I*100},Pt))); Ptn2:=evalc(Re(subs({K=1,n1=1000,p1=-20+I*100,p2=-20-I*100},Pt))); plot(Ptn1,t=0..0.3,title=`Impulzní charakteristika (nula vlevo)`,labels=[t,`Ptn1 `],labelfont=[HELVETICA],axesfont=[HELVETICA,8],thickness=2); plot(Ptn2,t=0..0.3,title=`Impulzní charakteristika (nula vpravo)`,labels=[t,`Ptn2 `],labelfont=[HELVETICA],axesfont=[HELVETICA,8],thickness=2);

 

Jak je vidět z výše uvedených vztahů a z těchto obrázků, poloha nuly nemá vliv na stabilitu obvodu, pouze mění tvar signálu odezvy. Charakter odezvy je dán chrakterem pólů přenosu.