Komplexně sdružená dvojice pólů a komlexně sdružená dvojice nul na imaginární ose s  : eliptická horní propust (HP) 

Přenosová funkce je opět ve tvaru: 

>	Pqe; simplify(%);

 

 

	(8.2.1)

 

a stejné jsou samozřejmě i limitní hodnoty modulu přenosu pro DC a velmi vysoký kmitočet: 

>	'Pqe(infinity)'=

 

(8.2.2)

 

>

'Pqe(0)'=

 

(8.2.3)

 

Ani jedna z hodnot není nulová (systém má nennulový přenos). Pokud platí jedná o HP, přičemž rozdíl mezi přenosem v propustném a nepropustném pásmu je dán opět podílem . Násobná konstanta se obvykle udává ve tvaru , což je přímo zisk v propustném pásmu.   

Hodnota převýšení modulové charakteristiky pro zlomový kmitočet odpovídá přesně předchozímu případu, tj. je o něco menší než Q a fáze přenosu pro zlomový kmitočet je zde +π/2 (změna znaménka souvisí s relací ).  

>	`Pqe(omega[0])`=simplify(evalc(abs(subs({p=I*omega[0],K = H[infinity]},Pqe)))) assuming Q>0, H[infinity]>0, omega[n]>0, omega[0]>omega[n]; subs({H[infinity]=1,omega[n]=1000,omega[0]=5000.,Q=4,p=I*omega},%);

 

>	'phi__Pqe(omega[0])'=simplify(evalc(argument(subs(p=I*omega[0],Pqe)))) assuming Q>1, K>0, omega[n]>0, omega[0]>omega[n];

 

 

 

	(8.2.4)

 

Minimum modulové charakteristiky nastává opět při kmitočtu , kde se fáze přenosu mění skokově o  

Např. pro a (tj. ), dostaneme následující kmtičtové charakteristiky 

>

Pf:=subs({K=1,omega[0]=5000,omega[n]=1000,Q=4,p=I*omega},Pqe): semilogplot(20*log10(abs(Pf)),omega=100..100000,title=`Modulová charakteristika s logaritmickým měřítkem kmitočtu`,labels=[omega,typeset(20*log10(abs('Pqe'))," [dB]")],axes=FRAME,labelfont=[HELVETICA], axesfont=[HELVETICA,8],thickness=2,gridlines=true); semilogplot(180/Pi*argument(Pf),omega=100..100000,title=`Fázová charakteristika s logaritmickým měřítkem kmitočtu`,labels=[omega,typeset(varphi['Pqe']," [°]")], axes=FRAME,labelfont=[HELVETICA], axesfont=[HELVETICA,8],thickness=2,gridlines=true);

 

Mmaximum modulové charakteristiky nastává pří kmitočtu a maximum je rovno . Jejich vztahy jsou samozřejmě shodné se vztahy uvedenými v předchozím případě.   

>

solve(diff(evalc(abs(subs(p=I*omega,Pqe))),omega),omega) assuming Q>1, K>0, omega[n]>0, omega[0]>omega[n]; evalf(subs({K=1,omega[n]=1000,omega[0]=5000,Q=4},[%])); simplify(subs({p=I*(%%[2])},abs(Pqe))) assuming Q>1, K>0, omega[n]>0, omega[0]>omega[n]; evalf(subs({K=1,omega[n]=1000,omega[0]=5000,Q=4},[%]));

 

 

 

 

	(8.2.5)

 

Charakter časové odezvy odpovídá opět pouze pólům přenosu ( je vetší oproti předchozímu případu, proto je kmitočet odezvy větší).  

>	Ptn:=invlaplace(subs({K=1,omega[n]=1000,omega[0]=5000,Q=4},Pqe), p, t); plot(Ptn,t=0..0.03,title=`Impulzní charakteristika`,labels=[t,`Ptn `],labelfont=[HELVETICA],axesfont=[HELVETICA,8],thickness=2);

 

Jak bylo odvozeno výše, charakter odezvy je plně určen charakterem pólů přenosu, tj. kmitočet odezvy je dán imaginární částí pólu, zatímco tlumení je dáno jeho reálnou částí.  

>	'p12'=solve(subs({omega[0]=5000,Q=4},denom(Pqe)));

 

(8.2.6)

 

>