DP - Cauerova aproximace - SAALuv katalog, C0425b - 36

Vychozi struktura T => minimalizovan pocet kapacitoru

"Nakratko" => po Brutonove transformaci nevznikne kapacitor blokujici stejnosmernou slozku

Hodnoty prvku NDP:

> l1:=1.17237;l2:=0.200076;c2:=1.293868;

> l3:=1.125221;c4:=0.718992;rz:=1;

Po provedeni Brutonovy transformace dostaneme:

> r1:=l1;r2:=l2;d2:=c2;r3:=l3;d4:=c4;cz:=1/rz;

Realizace d2 - je soucasti rezonancniho obvodu, proto jako omega02 volim rezonancni kmitocet:

> omega02:=1.9654297;

Plati (viz odvozeni na prednasce) d2=c12/omega02; c52=c12=ck2; r42=1/(omega02*c52)=r22=r32=rk2.

> ck2:=omega02*d2;

> rk2:=1/(omega02*ck2);

Realizace d4 - jde o samostatnou kapacitu =>jako omega04 volim mez propustneho pasma (NDP=>1):

> omega04:=1;

> ck4:=omega04*d4;

> rk4:=1/(omega04*ck4);

Zjednoduseni paralelni kombinace d4 a cz => ztratovy dvojny kapacitor:

> c:=cz/2;

> r:=4*d4/(cz^2);

Zjednoduseni "serioveho rezonatoru" - volba cr1=cr2=cr=c:

> cr:=c;

> r1r=2*r2;

> r2r:=r1r;

> r3r:=d2/(2*cr^2);

> r4r:=2*r3r;

Poslednim krokem je odnormovani - kmitoctove je pevne dane tolerancnim schematem a impedancni vyuziji pro volbu hodnoty kapacitoru. T.j. zvolim kapacitor a z toho vypoctu normovaci odpor.

> omega0N:=2*Pi*12500;

> evalf(omega0N);

> Cskut:=820e-12;

> RN:=c/(omega0N*Cskut);

> evalf(RN);

A nyni jen vynasobime vsechny odpory v obvodu RN (kapacitory maji vsechny stejnou hodnotu):

> R1:=r1*RN;

> evalf(R1);

> R3:=r3*RN;

> evalf(R3);

> R:=r*RN;

> evalf(R);

> R1r:=r1r*RN;

> evalf(R1r);

> R3r:=r3r*RN;

> evalf(R3r);

> R4r:=r4r*RN;

> evalf(R4r);

>