Komlexně združené póly s nulovou reálnou částí

Tento systém bychom mohli teoreticky realizovat dříve uvedeným rezonančním obvodem RLC s nulovým odporem rezistoru. V praxi však nelze vytvořit bezestrátový pasivní obvod a obvod s tímto přenosem lze realizovat s použitím aktivních prvků (oscilátory).

Např. pro , a dostaneme

> pp:=abs(subs({K=1000^2,p1=I*1000,p2=-I*1000,p=sigma+I*omega},P));

> complexplot([I*1000,-I*1000],Re=-300..300,Im=-1100..1100,style=point,symbol=diamond,tickmarks=[1,1],title=`Umístění pólů p1, p2`,labelfont=[HELVETICA,8],axesfont=[HELVETICA,8]);

V následujících grafech je vynášen přenos opět v dB. Navíc v tomto případě se jedná o přenos hypotetický (nereálný), jak ukážeme dále.

> plot3d(20*log10(pp),omega=1..3000,sigma=-100..100,style=patch,axes=box,orientation=[-60,50],labels=[`omega`,`sigma`,`20*log|pp|`],title=`Hypotetický modul přenosu v závislosti na "komplexním kmitočtu" p`,labelfont=[HELVETICA,8],axesfont=[HELVETICA,8]);

> semilogplot(20*log10(subs(sigma=0,pp)),omega=10..3000,title=`Hypotetická modulová charakteristika přenosu`,labelfont=[HELVETICA,8],axesfont=[HELVETICA,8],thickness=3);

Zde již je patrné, že modul přenosu je pouze hypotetický, jelikož roste nade všechny meze pro reálný kmitočet (v grafu pouze na 80 dB díky konečnému počtu bodů; důkazem je však následující limita.

> `pp `(omega=1000, sigma=0)=limit(subs(sigma=0,pp),omega=1000);

Časovou odezvu tohoto systému na Diracův impulz ukážeme opět v závěru celé této seckce.