média:

Skupina Wolfram vydala před nedávnem nové CD „No Redemption“, proto jsem se rozhodl, vyzpovídat vůdčí osobnost kapely - Romana Krokuse Kříže. Jak uvidíte z následujících řádků, rozhodně měl co říci.

Ze začátku jsme hráli převážně převzaté skladby od skupin jako Black Sabbath, Deep Purple, Kiss, Judas Priest, Iron Maiden, Saxon, AC/DC, Accept, Helloween, Dio, Loudness a mnoha dalších. Zlomem v činnosti kapely byl v roce 1987 příchod kytaristy Františka Jordáka (později známého ze sampleru „Čeští mistři rockové kytary“). Ovšem málo kdo ví, že Franta přišel coby zpěvák! Krátce nato se kapela, tehdy orientovaná na taneční zábavy, rozpadá a na jejích troskách jsem začal s Františkem Jordákem, již jako kytaristou (silně ovlivněni Y. J. Malmsteenem) budovat novou kapelu, ale již s výhradně vlastní tvorbou. Přeskočím různé personální změny a další podrobnosti, ty se můžou čtenáři dozvědět na našich stránkách a přejdu k dalšímu, pro kapelu zlomovému roku, tím je rok 1989, kdy jsme na post bubeníka objevili velmi talentovaného Petra Šandu (tehdy mu bylo 15 let), který je v kapele dodnes. Potom se nic převratného nedělo (jen nějaké demo), a proto se přesuneme do Prahy roku 1994, kdy jsme připravili materiál na první album s názvem „Sál času“. Album se nahrávalo ve studiu „Propast“ Petra Jandy a nazpívala ho Pavla Kapitánová, která ale u kapely dlouho nevydržela. U mikrofonu ji vystřídal Milan Fiala a v roce 1997 vzniklo druhé album „Misanthrope“ (česká i anglická verze) natočené ve studiu „Hacienda“ Miloše Dodo Doležala v Žirovnici. V tomtéž roce se Wolfram se dvěmi skladbami představil na kompilaci „Creations From A Morbid Society part III“ u Taga records. Krátce potom skončil svou hudební kariéru František Jordák. Proto jsem kapelu rozpustil a vyhlásil pauzu. Petr Šanda odešel hrát do skupiny Colp, přesto jsem s ním jako s jediným, počítal i do budoucnosti pro omezenou činnost kapely. V roce 1999 jsem připravil materiál na album „Liars In A Second Skin“. Ještě v tomto roce jsme opět ve studiu „Hacienda“ album natočili. Celé album nazpíval nový člen Petr Doldy Dolének. V roce 2001 jsem se dvěmi skladbami podílel na kompilaci „Chamber Metal - Neo-Classical Metal Guitar“ u amerických Dwell records a připravil nový materiál. V červnu 2002 vyšlo u Leviathan records již zmíněné CD „Liars In A Second Skin“. V této době také vrcholili přípravy a zkoušky na natáčení novinky „No Redemption“. Nahrávali jsme ho opět ve studiu „Hacienda“ Miloše Dodo Doležala v Žirovnici, v sestavě : Petr Doldy Dolének - zpěv, Petr Šanda - bicí, Jaroslav Eliška - basa a já - kytary. 8. dubna 2004 vyšlo CD „No Redemption“ u Leviathan records. V květnu jsme natočili svůj první videoklip k písni „Flight“ z nového CD. Zatím se klip stříhá, ale snad do dvou týdnů bude hotový, a ke stažení na našich stránkách. Měl by se vysílat i v televizi.

- Máte za sebou již tři řadová alba (pokud nepočítám novinkové CD). Řekni mi s odstupem času pár slov ke každému z nich. Jsou všechny tak komplikovaná jako nová deska, nebo vykročení na stezku komplikovanosti přišlo až s novou deskou? Cítíš nějaký posun směrem kupředu?

   K této otázce jsem se částečně vyjádřil už v první odpovědi. Tak ve zkratce, můj názor. „Sál času“: klasický debut, spíše speed metal, v podstatě jsou na něm naše nejlepší věci z první fáze nového Wolframu, kdy ještě komponoval i František Jordák. Na tehdejší dobu instrumentálně dobré album. „Misanthrope“: tady jsem už komponoval a převážně i nahrával kytary já. Velký posun k power, thrash metalu. Tady bych ještě upozornil na skladbu „Presto“ - pro kytary upravená věta ze „Čtvera ročních období„ od Antonia Vivaldiho. „Liars In A Second Skin“: chtěl jsem udělat hodně pestrou a rozmanitou desku. Když už byla natočená muzika, „vybouchnul zpěvák“ (nebudu jmenovat), pro kterého byly linky napsány. Naštěstí mi Miloš seznámil s Petrem Dolénkem, který desku nazpíval, i když některé pasáže nebyly pro jeho hlas „to pravý ořechový“. Taky je poměrně dlouhá. A teď k té komplikovanosti, já si myslím, že „No Redemption“ je tvrdší, kompaktnější a temnější, ale zároveň přímočařejší než předchozí desky. Na toto album jsme poprvé o tón podladili, což pomohlo celkově hutnějšímu soundu. Taky je to první deska, na kterou jsem dělal zpěvové linky přímo se zpěvákem Petrem Doldy Dolénkem, který desku skvěle nazpíval. To se nikdy předtím nepovedlo. Taky jsem poprvé ve studiu nesáhl na basu. Téměř vždy jsem si basu nahrával sám, nebo alespoň část. Pro „No Redemption“ jsem našel skvělého basistu Jardu Elišku. To všechno je pro novou desku velkým přínosem. A abych nezapomněl na bicí. Jak už jsem v úvodu naznačil, máme to štěstí, že jsme kdysi objevili Petra Šandu, který dle mého názoru patří mezi nejlepší bubeníky v Česku, a proto naše desky nikdy neměli problém, co se bicích týká. Dopředu jsme se zcela určitě posunuli ve zvuku. Minulou desku jsme natáčeli u Miloše v Haciendě a masterovali v Americe. „No Redemption“ jsme zcela, včetně masteringu dělali v Haciendě a dosáhli jsme perfektního, řekl bych i mnohem lepšího soundu. S novou deskou jsem moc spokojený.

- Jak jste byli spokojeni se spoluprácí v renomovaném studiu Hacienda? Jestli se nepletu, už jste v Haciendě nějakou z vašich předchozích desek točili. Takže jste šli, jak se říká, na jisto? Jak dlouho se deska natáčela a jste s finálním produktem, zvukem spokojeni?

   Na tuto otázku jsem už prakticky taky odpověděl. Desku jsme točili asi (teď už to nevím zcela přesně), něco mezi patnácti až dvaceti dny. Ale přesně už to fakt nevím. A jak jsem říkal, s deskou jsme moc spokojeni.

- Veškerou hudbu na desce máš na svědomí ty, Romane. Proč skládáš hudbu výhradně ty? To jsi takový diktátor, nebo ostatní nemají nápady? Jak je to?

   Wolfram je moje kapela, kde se realizuji a tak to prostě je. To nemá co dělat s diktátorstvím. V kapele, tedy aspoň po stránce toho, co a jak bude kapela hrát, moc demokracie nefunguje. V kapele musí být někdo, kdo má poslední slovo a ostatní to respektují. A já to štěstí mám, u nás to funguje. Kapelu musí někdo vést, jako každou společnost lidí. I zvířata žijí většinou ve smečkách, kterým vládne jedinec. A navíc je přeci každý člen svobodnou osobností a může se rozhodnout, zda-li chce a za jakých podmínek a okolností, v kapele hrát. Je to otázka domluvy. Ostatně i oni kapele svou hrou, instrumentálními schopností a pojetím dávají tvář, nebo chceš-li výraz. Ale netvrdím, že to tak musí fungovat v každé kapele. Navíc každý člen hraje ještě i v jiných kapelách a projektech.

- Kdo je na desce „No Redemption“ autorem textů a o čem jsou? Pokud vím autorem, není nikdo z kapely.

   Autorem, či spíše autorkou textů je žena mého kamaráda Petra Reidingera, původem Američanka Melinda Reidingerová. Melinda nám už napsala text „Kaspar“ na CD „Liars…“, a protože se nám moc líbil, domluvili jsme se na spolupráci i pro „No Redemption“. A obsahově jsou ze života: vztahy mezi lidmi, v rodině, problémy konzumní společnosti, problém drog atd.

- Před nedávnem jste natáčeli videoklip ke skladbě „Flight“. Proč jste si vybrali právě tuto skladbu a jak natáčení probíhalo? Připadá vám „Flight“ jako nejsilnější věc na desce?

   Když jsme mluvili o tom jakou píseň zvolit, v podstatě jsme se shodli, že právě „Flight“. Jako jedna z nejpřímočařejších skladeb je nejvhodnější pro natočení videoklipu. I Miloš Doležal, jako člověk mimo kapelu, vybral právě „Flight“. Na Miloše a jeho zkušenosti jsem hodně spoléhal. Problém je pouze s délkou skladby, kterou budeme muset trochu zkrátit. Jinak natáčení probíhalo v pohodě. Na stránkách je spousta fotek z natáčení. A jestli je „Flight“ nejsilnější věcí na desce, to musí posoudit posluchači.

- Jak dlouho už jste u Leviathanu a jak jste spokojeni se spoluprácí? Chtěli byste někdy v budoucnu pod větší label, nebo vládne v táboře Wolfram všeobecná spokojenost?

   U Leviathan jsme vydali druhou desku. Spolupráce funguje perfektně, vždy proběhlo všechno tak, jak jsme se dohodli. A kdo by nechtěl pod větší label?! Když o nás budou stát třeba u Metal Blade, Nuclear Blast nebo SPV, asi se nebudu zdráhat. Ale to zatím nehrozí, takže jsme spokojeni a vděčni Tomášovi a Leviathan rec.

- V propagačních materiálech jste přirovnáváni k fenoménu jménem Annihilator. Co si o tom myslíš? Máš k Annihilatoru nějaký vztah, popřípadě jaké další metalové formace lahodí tvému uchu?

   To jde mimo nás, já jsem nikdy nechtěl a ani nedělal hudbu cíleně, nebo účelově tak, aby Wolfram hrál a byl jako Annihilator, nebo jiná kapela. Hudba, kterou dělám je moje, nikdy jsem nikoho vědomě nekopíroval. Samozřejmě se nevyhneš tomu, že tě celý život ovlivňuje to co posloucháš. A to potom celkem logicky ovlivňuje i to co skládáš, jako i to co na svůj nástroj umíš zahrát, jak jsi instrumentálně zdatný. Těžko může někdo hrát a skládat hudbu, třeba jako Dream Theater (které mimochodem taky rád poslouchám), již zmiňovaný Annihilator nebo Messhuggah někdo, kdo na svůj nástroj moc neumí. Já jsem se vždy snažil na svůj nástroj naučit hrát co nejlíp. Vždy mě fascinovalo, ještě za „hlubokého jindy“, jak to venku skoro všichni uměj. Vždy jsem chtěl dělat kvalitně, kvalitní muziku. A tím, že něco na svůj nástroj umím, logicky toho využívám při skládání. Proto se mnohým zdá naše hudba složitá a komplikovaná. Ale v tom je krása hudby. Někdo říká, že v jednoduchosti je síla. Většinou to ale říkají lidi, kteří neumí složit a zahrát nic složitějšího. To není žádné pravidlo. Prosím, i jednoduchý motiv může být krásný, ale s tím dlouho nevydržíš.Třeba v již zmiňovaném Prestu od A. Vivaldiho je v necelých třech minutách tolik tónů (mimochodem, tak úžasně zkomponovaných) a přitom je to tak nádherná muzika... Poslouchám a mám rád kapely, které umí hrát a pochopitelně jako kytarista ty, které mají dobré kytaristy, jako např. již zmiňovaní Annihilator a Dream Theater, Megadeth, Cacophony, Rage, Racer X, Children Of Bodom, Symphony X a mnoho dalších. Poslouchám a mám rád kytaristy jako jsou Vinnie Moore, Tony MacAlpine, Jason Becker, Marty Friedman, Paul Gilbert, Steve Vai, Greg Howe, Impellitteri, Michael Lee Firkins, samozřejmě Jimi Hendrix a spoustu dalších. Taky občas poslouchám klasiku.

- Jak často koncertujete a mohou vás posluchači vidět na nějakém letním festivalu?

   Protože už jsem toho napsal spoustu, tak stručně: Wolfram momentálně nekoncertuje, ale o koncertování vážně uvažujeme.

- Teď trošku odbočíme. V minulých dnech jsme mohli oslavit 60. výročí vylodění spojeneckých vojsk na březích Normandie. Má to pro tebe nějaký hlubší význam, nebo je to jen jedna z dalších historických událostí.

   Já si myslím, že hlavně mladí lidé si leckdy neuvědomují význam této události. Vylodění spojeneckých vojsk v Normandii je jedním z nejvýznamnějších okamžiků 2.světové války. Rozhodně by jsme neměli na taková významná data zapomínat. Bohužel máš pravdu, že si mladí lidé neuvědomují jeho význam pro ukončení 2.světové války, ale asi je to celkem logické, protože je to pro ně hodně dávno. Mladí muzikanti už taky dneska nepochopí, že jsem na kytaru začínal hrát s doma dělaným boosterem přes gramofon.

- Půjdeš volit poslance do Evropského parlamentu? Samozřejmě se tě nebudu ptát koho budeš volit, pokud vůbec někoho. Jaký máš vůbec na EU a věci s ní spojené názor?

   EU beru jako nutnost. Volit půjdu, vždyť je to jediný demokratický způsob, jak ovlivnit politické dění. A názor na EU, až později, zatím je na nějaké hodnocení příliš brzy. Až čas ukáže, co nám EU přinese dobrého a co naopak, ale jeden pozitivní krok už je tu, a to na hranicích.

- Závěrem bych tě poprosil o pár slov závěrem, nějaký vzkaz fanouškům, nebo něco podobného.

Už jsem toho nakecal dost, tak snad jen hodně dobré muziky a ahoj. Jo přeci ještě něco. Na našich stránkách probíhá do konce června soutěž, kde můžete vyhrát naše CD.

- Děkuji ti moc za čas, který si nad rozhovorem strávil a nezbývá než popřát ať se daří!!

I já Tobě a Metal-Man Webzinu děkuji a přeji hodně štěstí a úspěchů. Metalu zdar.